„Mona Lisa“ od Leonarda da Vinciho je považována za nejslavnější olejomalbu na světě. Není proto divu, že pařížský Louvre každoročně přivítá kolem 10 milionů návštěvníků. Mladá žena, kterou zvěčnil Da Vinci na začátku 16. století, Lisa del Giocondo, má asi nejslavnější úsměv na světě. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací. Její výraz obličeje je často popisován jako záhadný nebo nehmotný. Zatímco originál si lze v  pařížském Louvru prohlédnout až po dlouhém čekání ze vzdálenosti několika metrů a za tlustým pancéřovým sklem, v rámci výstavy „Velcí mistři renesance“ se svými 77 krát 63 centimetry jej lze vidět zblízka a osobně. Výstava také ukazuje Da Vinciho mýtickou „Poslední večeři“, rovněž v původní velikosti – kolem devíti metrů na šířku a čtyři metry na výšku!

Vrcholem výstavy je bezesporu 5,17 metru vysoká replika Michelangelova Davida v kopuli Galleria dell' Accademia, s celkovou výškou cca 9 metrů. David je první monumentální sochou vrcholné renesance a je považován za nejslavnější sochu v dějinách umění. Originál vyřezaný z jediného bloku mramoru je ve Florencii od roku 1873 a odhaduje se, že váží téměř šest tun. Znázorňuje biblického Davida těsně před soubojem s Goliášem. Michelangelo dokonale znázornil proporce lidského těla a v současné době je toto dílo označováno jako jedno z nejlepších sochařských vyobrazení mužského těla v renesančním stylu.

Jedním z nejznámějších obrazů italské renesance je nesporně Raphaelova „Sixtinská madona“. Dnes mnoho lidí zná obraz jako celek méně než dvě znuděné figurky andílků na spodním okraji obrazu, které se jako samostatné motivy objevují v každodenní kultuře milionkrát jako plakáty, pohlednice, poštovní známky, na šálcích, dekoracích, jako potisk na tričkách a na balicím papíru, a dokonce i na krabičkách kondomů. O jejich vzniku koluje řada legend. Podle článku, který vyšel v roce 1912 v americkém časopisu Fra, byly jejich předlohou děti jedné z žen, jež stály Raffaelovi modelem, které se přišly podívat, jak mistr pracuje. Raffaela zaujal jejich postoj, a tak je, přesně jak byly, zachytil na obraze. Jiný příběh, vylíčený v americkém dětském časopisu St. Nicholas Magazine v roce 1912, vypráví, že Raffaela spíše inspirovaly dvě děti, jež potkal na ulici, „kterak se toužebně dívají do výlohy pekařství“.

V Sixtinské kapli ve Vatikánu každý rok na vlastní oči uvidí čtyři miliony lidí „Stvoření Adama“. Málokdo by neznal nejznámější motiv stropní fresky. Bůh Stvořitel se chystá dát Adamovi, prvnímu člověku, život a ducha dotekem. Žena, která bázlivě a nesměle, zároveň však zvědavě vykukuje zpoza boží levice je pravděpodobně Eva čekající teprve na své stvoření. Ve fresce lze objevit tisíce malých detailů a divák je uchvácen na celé hodiny. Na naši speciální výstavě mají návštěvníci výhodu, že mohou obdivovat detaily zblízka a nerušeně relaxovat.

Botticelliho první ženský akt téměř v životní velikosti „Zrození Venuše“ je považován za milník v dějinách umění. Návštěvníky výstavy nadchne i v původní velikosti (278 x 175 cm). Monumentální obraz vznikl na konci 15. století a od počátku 20. století je vystaven ve slavné galerii Uffizi ve Florencii. Dílo bylo obdivováno a analyzováno po staletí. Dnes je Venuše spolu s „Monou Lisou“ a Sixtinskou kaplí považována za jedno z hlavních děl renesance. Vliv malby sahá až do současnosti v umělecky orientované módní fotografii i mistrovském kadeřnictví a je přítomen svou trvalou rolí v současném umění a kultuře. Spolu s Botticelliho dílem „Primavera“, které by samozřejmě nemělo chybět v „Velkých mistrech renesance“, je nesporným tahounem davu v galerii Uffizi ve Florencii.